Třetí planeta smrti

Ještě jedna změna měla nastat. Byl zvědav, kolik z nich se s ní vyrovná.

Bylo patnáct dvacet, když se Jason dostavil do Kerkovy pracovny, zdržel se na poslední chvíli výměnou zpráv na letovém návěstním přístroji. Všichni v místnosti měli stejný výraz chladného hněvu. Pyrrané se vyznačovali velmi malou trpělivostí a ještě menší shovívavostí vůči hádankám nebo tajemstvím. byli si tak podobní — a přece tak různí.

Kerk, s šedinami a netečným výrazem, se dokázal ovládat lépe než ostatní. Bezpochyby to bylo důsledkem praxe v tak častém jednání s lidmi z jiných planet. Tohle byl člověk, jehož bylo nanejvýš důležité přesvědčit, nebo jestliže tahle nesourodá, militaristická pyrranská společnost měla vůbec nějakého vůdce, pak to byl on.

Brucco, hubený chlapík s obličejem hrdlořeza, se jako vždy tvářil podezíravě. A oprávněně. Jako lékař, badatel a ekolog byl jedinou autoritou, co se týče pyrranských životních forem. Musel být podezíravý. Ovšem na druhé straně jedno v jeho prospěch mluvilo: byl natolik vědcem, že se dal přesvědčit logicky zdůvodněnými fakty.

A Rhes, vůdce neuznávaných lidí, kteří se úspěšně přizpůsobili životu na této vražedné planetě, se již oprostil od reflexívní nenávisti, tolik typické pro ostatní, a Jason s ním počítal, že mu pomůže.

Meta, rozkošná a milá žena, silnější než mnohý muž, jejíž půvabně tvarované paže dovedly vášnivě svírat — nebo lámat kosti. Zdalipak tvoje chladně praktická mysl — skrytá v tom krásném ženském těle — ví, co je láska? Nebo je to pouze pýcha vlastnictví, kterou cítíš k tomu přivandrovalci Jasonu dinAltovi? Pověz mu to někdy, rád by to věděl. Ale ne zrovna teď. Vypadáš zrovna tak netrpělivě a nebezpečně jako ostatní.

Jason zavřel za sebou dveře a neupřímně se usmál.

„Nazdárek vespolek,“ začal. „Doufám, že se na mě nezlobíte, že jsem vás nechal tak dlouho čekat?“ Rychle pokračoval a nevšímal si hněvivého bručení ze všech stran.

„Jsem si jist, že vás všechny potěší, že jsem na mizině, finančně vyřízený a úplně na dně.“

Jejich obličeje se vyjasnily, když si uvědomili, co řekl. Uvažovat jen o jednom — to byl pyrranský zvyk.

„Máš v bance milióny,“ namítl Kerk, „a v žádném případě jsi je neprohrál v kartách, ani jsi je neztratil.“

„Když hraju hazardní hru, tak vyhrávám,“ ujistil ho Jason důstojně. „Jsem na mizině, protože jsem je beze zbytku utratil. Koupil jsem kosmickou loď, a teď je na cestě sem.“

„Proč?“ zeptala se Meta a vyjádřila tak otázku, kterou měli na mysli všichni.

„Protože odcházím z této planety a beru vás — a pokud možno mnoho dalších — s sebou.“

Jason mohl snadno vycítit jejich smíšené pocity. A tak či onak — a tahle planeta byla určitě horší než kterákoliv jiná ve známé galaxii — tohle byl jejich domov. Vražedný a nebezpečný, ale přesto jejich. Musí je pro svůj nápad nadchnout a přinutit, aby zapomněli na jakoukoliv postranní myšlenku, která by v nich mohla vzklíčit. Apel na jejich inteligenci zatím počká, nejdřív musí zapůsobit na jejich city. Tuhle skulinu v jejich výzbroji dobře znal.

„Objevil jsem planetu, která je mnohem nebezpečnější než Pyrrus.“

Brucco se chladně a nedůvěřivě zasmál a všichni mu přitakali na souhlas.

„Předpokládáš, že to zní přitažlivě?“ zeptal se Rhes, jediný z přítomných Pyrranů, který se narodil mimo město a byl proto imunní vůči jejich zálibě v násilí. Jason mu přimhouřením oka naznačil, aby trochu zapřemýšlel, a přešel k přesvědčování ostatních.

„Tím chci říct, že se na té planetě vyskytuje ta nejnebezpečnější životní forma, jaká byla kdy objevena. Rychlejší než křídlobodec, ničemnější než ďáblorožec, urputnější než zubozobec a spousta dalších věcí. Našel jsem planetu, na které tito tvorové přebývají.“

„Mluvíš o lidech, že?“ řekl Kerk, jako obvykle chápavější než ostatní.

„Ano. Jsou to lidé, kteří jsou víc smrtící než Pyrrané, kteří jsou přirozeně vychováváni, aby se bránili jakémukoliv nebezpečí. Bránili. Co byste řekli světu, kde lidé byli vychováváni několik tisíc let, aby útočili, zabíjeli a ničili, aniž by v nejmenším pomysleli na následky? Jací asi jsou ti, kdo tento vyvražďovací konflikt přežili?“

Zvažovali to, a soudě podle jejich výrazu, příliš se tou myšlenkou nezabývali. Již zaujali stanovisko, myšlenkově se sjednotili proti společnému nepříteli, a Jason rychle pokračoval, dokud s ním souhlasili.